Móda 70. let: Od diska po etno, jak jsme se oblékali v Československu

Sedmdesátá léta minulého století byla obdobím výrazných proměn a nebývalé svobody v módním vyjádření. Od konce 60. let se pozvolna vzedmula vlna ovlivněná hippies, která postupně přerostla v dynamický disco styl a nakonec i punkovou rebelii. V Československu se tato móda odrážela s jistým zpožděním, ale i zde se prosadily výrazné trendy, které formovaly styl mnoha žen i mužů.

Vzestup syntetických materiálů a praktičnost

Móda 70. let je neodmyslitelně spjata s rozvojem a masovým rozšířením syntetických vláken. Látky jako tesil a krimplen si získaly obrovskou popularitu díky svým praktickým vlastnostem - snadnému praní a nízké mačkavosti. Tesil se často používal na výrobu dámských kostýmů, zatímco krimplen našel uplatnění především u elegantních dámských šatů. Silon se pak stal synonymem pro masově rozšířené punčochy a punčocháče. I když tyto materiály přinášely pohodlí a údržbu, jejich velkou nevýhodou byla neprodyšnost, která vedla k pocení. Výrobci se proto postupně snažili inovovat a začali s používáním materiálů s příměsí lycry, což přineslo větší komfort.

Džíny - symbol svobody a revolty

Jedním z nejvýraznějších módních fenoménů 70. let byly bezpochyby džíny. Pro mladou generaci, která hledala inspiraci v západním životním stylu, představovaly džíny ztělesnění svobody a rebelie. Jejich dostupnost v Československu byla však velmi omezená. Originální džíny bylo možné sehnat především v prodejnách Tuzexu za bony, a tudíž jen pro úzký okruh lidí s přístupem k devizám. Ti méně šťastní si museli vystačit s tuzemskými napodobeninami, jejichž výroba byla náročná kvůli nižší kvalitě dostupných látek. Zrodila se tak tzv. "plesnivá džínovina", látka speciálně upravená pomocí chloru, která se stala poznávacím znamením dobové módy. Džínovina se na veřejnosti začala více prosazovat až v druhé polovině dekády.

Rozmanitost střihů a barev

Móda 70. let byla charakteristická svou pestrostí. Kromě typických zvonových kalhot se nosily také krátké šortky a rozšířené sukně různých délek, od minisukní po ty ke kolenům. Velmi populární byly také maxišaty, zejména v romantickém etno stylu, často zdobené třásněmi a korálkovou výšivkou. Široké kalhoty a boty na platformě se staly nezbytnou součástí outfitů mnoha žen. Barevné vzorované materiály dodávaly oděvům na živosti a hravosti. Celkově se jednalo o éru odvážných střihů a záplavy barev, která zanechala nesmazatelnou stopu v módní historii.

Inspirace z druhé strany železné opony

V Československu byla dostupnost moderního oblečení značně limitovaná velkými textilními podniky, které produkovaly masové série z levných materiálů. Návrháři z Ústředí bytové kultury (ÚBOK) sice přicházeli s inspirativními kolekcemi reflektujícími světové trendy, ty však byly často určeny pouze pro úzkou elitu. Zbytek populace se oblékal do unifikovaných oděvů, kde chyběla originalita a výběr. Módní časopisy, jako například "Žena a móda", se snažily seznamovat čtenářky s dobovými trendy a nabízet návody na ruční práce. Západní světové trendy pronikaly do Československa pomalu, často skrze filmy, televizi nebo nepravidelné dovozy. Filmová a televizní produkce, jako například seriál "Žena za pultem", sice mohla být zdrojem inspirace, ale reálná situace v obchodech byla často odlišná. Přístup k západnímu životnímu stylu, včetně módy, byl silně omezen.

I přes tyto překážky se československá móda 70. let snažila reflektovat globální trendy. Mladá generace si cenila individualismu a snažila se prorazit přes uniformitu tehdejšího odívání. Tím, jak se doba postupně měnila a s ní i dostupnost materiálů a informací, se módní scéna v Československu stávala pestřejší a odvážnější.

Zajímavým zdrojem vizuální inspirace z té doby mohou být i dobové filmy jako Discopříběh nebo Kamarád do deště, které zachycují atmosféru a styl své doby.