Kultovní hlášky z komedie Marečku, podejte mi pero: Vzpomínka na studentská léta i životní moudra

Film Marečku, podejte mi pero!, který měl premiéru v roce 1976, se stal nedílnou součástí české filmové historie. Tato oblíbená komedie režisérů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka nám dodnes připomíná, jaké to bylo, když se dospělí lidé museli vrátit do lavic a čelit nástrahám středoškolského studia. Příběh mistra Jiřího Kroupy, který kvůli povýšení musí dodělat průmyslovku, je plný nezapomenutelných situací, postav a samozřejmě i legendárních hlášek, které zlidověly a používáme je dodnes.

Hlavní myšlenkou filmu není jen komediální zápletka spojená s Kroupovými studijními problémy, ale především zobrazení typické školní třídy, kde se potkávají různorodí jedinci. Vedle puntičkářského Hujera, infantilní kokety Týfové či naivního Plhy, nechybí ani nerozluční provokatéři, bratři Tuček a Šlajs. Skvělým hereckým obsazením dominují Jiří Sovák a jeho tehdy sedmadvacetiletý syn Jiří Schmitzer v rolích otce a syna Kroupových. Je však zajímavé, že titulní postava Marečka ve skutečnosti neexistuje - je to jen výplod fantazie senilního profesora Hrbolka.

Kroupovo dilema: Povýšení výměnou za maturitu

Děj se odehrává v továrně na zemědělské stroje, kde stárnoucí mistr Jiří Kroupa zjišťuje, že pro udržení své pozice a případné povýšení je nezbytné zvýšit si kvalifikaci studiem na večerní průmyslové škole. Tato skutečnost ho příliš netěší, zvláště když se dozví, že do stejné školy nastupuje i jeho dospívající syn. Neochotně tak usedá do školní lavice, kde navíc potkává své podřízené. Hrozba, že by na jeho místo mohl být povýšen nesnesitelný a šplhavý Hujer, který se ke studiu již přihlásil, ho však donutí vzít své vzdělávání vážně.

Kroupovo studium však není procházkou růžovým sadem. Matematika, kterou jeho syn zvládá s lehkostí, mu dělá značné problémy. K tomu se přidávají i další peripetie, jako například pokusy excentrické spolužačky Evy Týfové o svedení, nebo psaníčko, které způsobí nedorozumění s jeho synem a jeho přítelkyní.

Hlášky, které se vryly do paměti

Film je doslova nabitý vtipnými dialogy a hláškami, které se staly legendárními. Některé z nich si připomeňme:

• "Marečku, podejte mi pero!" - Tato věta, která dala filmu název, je sice spojena s nesmyslným požadavkem profesora Hrbolka, ale dokonale vystihuje atmosféru zmatku a humoru ve třídě.
• "Hliník se odstěhoval do Humpolce." - Toto klasické odůvodnění nepřítomnosti žáka se stalo symbolem jakéhokoli úniku před povinnostmi, nebo neopodstatněné absence.
• "Já když kouřím, tak zvracím." - Výrok, který si pamatuje každý, kdo film viděl. Dokazuje, jak jsou některé prosté věty dokonalým humorem.
• "Hujer: Jsem si dovolil. Na ukázku. Ze své zahrádky, pár švestiček. Jestli se neurazíte." - Tato slova dokonale vykreslují Hujerovu typickou prohnanost a snahu zalíbit se.
• "Ty, Hujere, Šlajs ví vo lokomotivě." - Další z hlášek, která odráží neustálé provokace a napětí mezi spolužáky.
• "Už je čas, musíme jít." - Prostá, ale účinná replika, která naznačuje nutnost pokračovat dál, ať už ve škole nebo v životě.

Vzpomínka na časy, které už nebudou

Marečku, podejte mi pero! není jen komedií, která nás pobaví. Je to také milá vzpomínka na dobu, kdy byly večerní průmyslovky běžnou součástí života mnoha pracujících, kteří si chtěli zlepšit své postavení nebo jen doplnit vzdělání. Film ukazuje, že i ve zralém věku je důležité se učit, nevzdávat se a čelit životním výzvám s humorem a nadhledem. A i když titulní Mareček neexistuje, jeho jméno se vrylo do podvědomí diváků jako symbol školní existence s jejími radostmi i strastmi.

Film se často objevuje v nabídkách online streamovacích služeb a na platformách jako YouTube, což umožňuje divákům znovu si vychutnat jeho kouzlo. Stále tak můžeme sledovat, jak se mistr Kroupa pere s matematikou, jak Hujer podlézá profesorům, a jak se celá třída snaží (nebo nesnaží) dohnat zameškané. A právě v tom spočívá nadčasovost této české klasiky.